Důchody a penze, co nás nemine
Problematika důchodů a penzí je v současné době jedním z hlavních témat, které se ale zcela naplní až za několik desetiletí. Palčivými otázkami všech současných, ale i budoucích penzistů je: jak to vlastně bude s výší důchodů, kdy budu mít nárok na odchod do důchodu nebo jak si nejlépe svúj podzim života finančně pojistit.
Komu není lhostejná jeho budoucnost, neměl by své rozhodnutí vůbec oddalovat. Čím dříve začnete spořit, tím vám už opravdu nizký měsíční vklad do vašeho odchodu do důchodu vygeneruje zajímavě vysokou částku. Prostý selský rozum postačí k pochopení faktu, že už dnes je nutné začít řešit kvalitu své budoucnosti. Stát už se o nás nepostará, tuto zodpovědnost musíme převzít sami na sebe.
Současný model průběžných důchodů
V současné době dostávají důchodci dávku, která se nazývá důchod. Je jedno zda-li je to důchod starobní, výsluhový, invalidní nebo vdovecký. Důležité je, že peníze pocházejí od těch, kteří vydělávají.
Ke konci března 2010 pracovalo na jednoho důchodce v přepočtu 2,17 lidí. Celkový počet práceschopného obyvatelstva je přes 4 miliony lidí. Tito lidé platí sociální pojištění, ze kterého se většina peněz právě přerozděluje na důchodce. Modelu se říká průběžný a zadrhne se v okamžiku, kdy ubude práceschopného obyvatelstva anebo přibude více lidí v důchodovém věku. Anebo mohou nastat obě situace současně.
Bude náš podzim života chudý?
Možnosti, jak se připravit na důchod
Na důchod se můžete připravit pomocí několika možností anebo jejich kombinacemi.
První možností je nedělat nic a spolehnout se na stát. Nebo můžete vyjít vstříc a symbolicky si spořit na důchod prostřednictvím penzijního připojištění. I když je tento nástroj v poslední době často kritizován, může, pokud vám přispívá zaměstnavatel, poskytovat zajímavé zhodnocení vašich peněz.
Třetí možností je tzv. opt-out, tedy vyvedení části peněz ze státního systému do soukromých fondů. Tento způsob spoření na důchod není v Česku ještě pořádně vyzkoušený a díky nekvalitní propagaci mu málokdo rozumí. V principu jde o to, že stát vám dovolí. abyste například odvedli 3 procenta ze státního důchodového systému na váš účet u penzijní společnosti a současně ze svého uhradili stejnou částku, kterou odvádíte.
V tomto řešení vidím jeden veliký problém. Stát kategoricky určil komu musíme peníze svěřit a přitom tyto – většinou nové a tedy zcela neznámé - fondy nechává plně v soukromých rukou. Kde máme brát důvěru, že je majitelé řádně povedou k nejvyšším možným výkonům, že je případně nevytunelují či jinak je nedovedou ke krachu? Proč si nemůže každý svobodně určit, kam svoje peníze zainventovat?